Prevence a péče o zrak

Nikdy nejde zaručit, že se krátkozrakost neobjeví. Tak proč tomu jít naproti? Celkové zdraví očí můžeme podpořit návyky, které mají dlouhodobý smysl. Navíc je nemusíme učit jen své děti, ale i sebe. Protože oči stárnou spolu s námi a krátkozrakost není zdaleka jejich jediným problémem.

1. KAPITOLA Jak se starat o zrak

Důležitá je pravidelnost – stejně jako u jakýchkoliv jiných preventivních opatřeních. Nestačí jen sem tam zopakovat některý z návyků. Oči používáme každý den, takže si péči rozhodně zaslouží. A hlavně ji potřebují.

Navíc nejde o nic složitého nebo časově náročného. Naopak. Jde o malé změny, které časem vůbec nebudete vnímat.

Když je krátkozrakost v rodině

Ne všemu můžeme zabránit. Jakmile je jeden z rodičů krátkozraký, stojí za to věnovat zraku o to větší pozornost. Sledování chování a včasné pravidelné kontroly mohou pomoci zachytit vadu hned v začátcích. Díky tomu pak můžeme sledovat její vývoj a včas upravit nastavenou terapii.

Trávit čas venku by měl každý

Jedno z nejdůležitějších opatření, které neprospívá jen očím. Trávit čas venku bychom měli kvůli zdraví celého těla. Zvlášť účinný je ale jako prevence krátkozrakosti a nástroj k pomalejšímu zhoršování.

Oči vám poděkují

Venkovní denní světlo je intenzivnější než jakékoliv umělé osvětlení. A to i když je zataženo. To může přispět ke správnému růstu oka, které se má tendenci nadměrně prodlužovat. Jedním z důvodů je uvolňování dopaminu v sítnici. Stejně jako střídání pohledu na různé vzdálenosti, což venku děláme automaticky.

Podle odborníků bychom měli trávit alespoň 2 hodiny venku denně. A nemusí jít čistě o sport nebo podobné aktivity – počítají se třeba i procházky.

Uvnitř je světlo stejně důležité

Přes den je samozřejmě nejlepší využívat přirozené světlo. A když ho není dostatek, doplnit ho umělým.

Častým problémem je osvětlení pouze papíru, knihy nebo obrazovky. Oči se pak neustále přizpůsobují výrazným rozdílům mezi světlem a stínem (případně tmou). Kvůli tomu se mohou rychleji unavit, pálit a dítě může častěji mhouřit.

Ideální světelné podmínky zajistíte:

  • kombinací rozptýleného a mířeného světla,
  • osvětlením pracovní plochy, ne přímo očí,
  • využíváním přirozeného denního světla (např. umístění stolu).

Pozor! Denní světlo uvnitř rozhodně není náhradou za pobyt venku. Pořád byste ho ale měli využívat, co to jen jde. A případně mu pomoci dalším osvětlením.

Pravidlo 20–20–20
při práci na blízko

Soustředit se na něco zblízka znamená pro oči zvýšenou zátěž. A je úplně jedno, jestli se bavíme o čtení, učení nebo koukání na obrazovku. Oko pořád ostří a svaly jsou v neustálém napětí. Což způsobuje rychlejší únavu, bolest hlavy a očí.

Proto byste měli:

  • každých 20 minut
  • se alespoň 20 sekund dívat
  • do vzdálenosti 20 stop (cca 6 metrů).

Jen pár vteřin do dálky stačí, aby se napětí uvolnilo a nedocházelo k přetěžování.

Obrazovku raději posuňte o kousek dál

Držet věci až u nosu je pro oči zbytečně namáhavé. U obrazovek se doporučuje, aby byly cca 50–70 cm od očí a zároveň lehce pod jejich úrovní. Takže pokud dítě něco nepřečte, mělo by se to řešit jinak než posouváním monitoru. Lepší je zvětšit písmo nebo rozlišení.

A všechno ostatní taky

U papíru je to o trochu komplikovanější. Netrvejte za každou cenu na ideální vzdálenosti 30–40 cm. Stejně důležité totiž je, aby dítě nemhouřilo oči a zbytečně se tím neunavovalo.

Místo toho raději:

  • zkontrolujte velikost textu a dostatečné osvětlení,
  • nechte dítě najít pohodlnou vzdálenost a pak pozorujte, jak blízko skutečně je,
  • objednejte dítě na kontrolu dioptrií, pokud už brýle nosí,
  • při častém mhouření, naklánění, bolesti hlavy nebo výrazném přibližování zkontrolujte zrak u specialisty.

Rozhodně nemusíte běhat kolem dětí s pravítkem a měřit přesně na milimetry – loket by měl být přibližně ve tvaru písmene L. A navíc si stačí všímat, jestli si nedává věci nezvykle blízko.

Doporučuje se, aby dítě používalo obrazovky primárně venku – kvůli pozitivním účinkům pobytu na denním světle.

Obrazovky a mrkání

Protože mrkáme automaticky, nevnímáme, jestli vlastně mrkáme dost. Obzvlášť, když se na něco soustředíme – oko tak může začít vysychat. Děti na to ale většinou neupozorní přímo. Spíš si začnou oči protírat nebo si stěžovat na pálení, únavu či přechodně rozmazané vidění.

Pravidelně dětem připomínejte, aby:

  • dělaly časté přestávky,
  • zaostřily do dálky a pořádně si zamrkaly,
  • netrávily u obrazovek zbytečně moc času.

Nejde jen o mobily a tablety

Oči nerozlišují, na co zrovna koukají. Takže není tak důležité, jestli dítě píše úkol, kouká na pohádku nebo hraje hry na telefonu. Zásadní je jak dlouho a z jaké vzdálenosti to dělá. Takže i když se dneska straší hlavně elektronikou, tak je správná zraková hygiena důležitá třeba i u běžného malování na papír.

2. KAPITOLA Pravidelné kontroly u specialistů

Krátkozrakost nepřichází ze dne na den. Zhoršuje se postupně, takže děti často ani nepoznají, že je něco špatně. Sice vidí hůř, ale zvyknou si na to. A pak vlastně netuší, jak ostrý svět kolem nich může být. Bez pravidelných kontrol tak ani nemusíte vědět, že krátkozrakost vůbec mají.

Specialisté, kteří provádějí všechna potřebná vyšetření

Kde je najdete? Použít moji polohu

14 let

Matěj

Díky kontrolám se na problém přišlo dřív, než si ho vůbec všimnul

Jak se to povedlo?

fotografie Matěj

10 let

Matýsek

Potřebuje vidět na skateboardu i při zlobení sourozenců

Jak se to daří?

fotografie Matýsek

18 let

Ella

Do dospělosti vstupuje s krátkozrakostí pod kontrolou

Jak se to povedlo?

fotografie Ella

14 let

Honzík

Vyhrává jak nad krátkozrakostí, tak angličtinou a virtuálním světem

Co se tedy změnilo?

fotografie Honzík

14 let

Anička

Maminka v práci přišla na to, jak Aničce pomoct ještě před střední

Co jí pomohlo?

fotografie Anička

15 let

Eliška

Brýle nosí jako módní doplněk, který ocení i v budoucnu

Co to znamená?

fotografie Eliška